|
| Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků. |
 |
|  |
Je den a přesto nepřestala noc
na prahu prosince myslíme na ráno
a mícháme kávu proti proudu času
jako na předměstích jsme
vystaveni sami sobě
a ruce si hřejeme o představy pečených kaštanů
a Vídní vůbec
když hovoříme jazykem ryb
který je bez písmen stejně jako myšlenky
a oheň
jen elektřina, která je od nás vzdálena mědí
teď zpívá ve zdi jediný tón
jež za zkratů má podobenství v ženě
a zastavuje mužská srdce
tak, že elektrikáři a kněží jsou si rovni
v marnosti toho
jak oddělit od sebe těla izolacemi a prezervativy
a vysoká napětí touhy
vpustit do drátů
na něž podzim navléká korálky ptáků
s nimiž se loučíme slovy orgasmů
a zavřenýma očima
jimiž předcházíme strachu z výšek
i adres
a tak než zapiji čajem z prachu tabletku hvězd od bolesti
kterou si způsobuji svým probuzením
tak zhasnou výbojky zářící jako Gagarinovy výložky
a stane se město
kde anděl který jindy přenáší vědomí mrtvých holubů a sestřelených pilotů
vypne tmu
aby okna dostala zpět svůj smysl
stejně jako světlo
|
|
|
